Říká se, že když něco končí, něco nového začíná…
Co ale dělat, když něco skončilo a to nové ještě nezačalo?
V pátek jsem ukončila jednu etapu svého života. Trvala dva roky, což není možná zase až tak moc, ale byla dost zásadní. Událo se spoustu pro mě důležitých věcí, poznala jsem pár opravdu úžasných lidí a hodně jsem se naučila. Nejvíc sama o sobě.
Bylo moc těžké zavřít dveře a vědět, že už je v pondělí ráno znovu neotevřu a nezeptám se, jaký byl víkend… Že všechno, co tak důvěrně znám, poběží v pondělí ráno dál, jen já už u toho nebudu… Nejtěžší bylo vědomí, že to bylo moje vlastní rozhodnutí. Někdo chytrý kdysi řekl:
Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.
Bylo by o moc lehčí odejít s vědomím, že můžu ukázat na někoho a říct, že ten za to může. Být vzteklá, naštvaná, pobrečet si a pak prostě zvednout hlavu a jít dál. Jenže nikdo jiný za tohle moje rozhodnutí nemohl.
Prostě jsem jen zjistila, že jsem se v životě zastavila a už příliš dlouho přešlapovala na jednom místě… Že mít pěknou kancelář, každého 10.dne v měsíci jistou výplatu na účtu a každý den fajn pokec s kolegy u kafe, mi prostě nestačí. Pro spoustu lidí je to ideální stav a dlouho jsem si namlouvala, že mi to ke štěstí stačí taky. Jenže nestačí. Chci od života víc. Zdá se, že tahle věta je pro můj život prokletí. A nebo možná dar. To se ještě uvidí 🙂
Pořád ještě se nedokážu srovnat s tím, že tam nechávám ty, co mám opravdu ráda. Vím, že v životě vždy potkáváme určité lidi z nějakého důvodu. Že nic není náhoda. Že občas potkáme někoho, kdo nám pomůže věci pochopit, některé překážky překonat nebo nás prostě jen trochu posunout dál a pak se zase cesty rozdělí… V tuhle chvíli chci ale věřit, že všechny důležité osoby v mém životě tam zůstanou i dál.
Pan Jaroslav Dušek jednou někde napsal, že občas to nejlepší, co můžeme v životě udělat, je nechat věci plynout. Prostě nic neřešit, nesnažit se změnit nebo urychlit. A tak jsem se rozhodla vzít si od řešení života na pár dní dovolenou a na chvíli to nechat na vesmíru, ať se postará 😉
