Možná se divíte, proč píši předpověď na listopad až na konci listopadu… Upřímně, já to také nechápala. Měla jsem ji rozepsanou od 1.11. a ne a ne ji dopsat. Až dnes mi to došlo.
Jak už jsem měla původně napsané, číslo 11 je číslem mistrovským, číslem vizí, svobody a boření přežitých systémů.
Tahle silná energie nás nenechá následovat nějaké předpovědi či vize někoho jiného. Nutí nás podívat se na svět a život sami za sebe. Každý z nás máme svou vizi. Každý jsme tím jedinečným puzzlíkem do obrázku tohoto světa. Máme tu svou cestu a své poslání. A všechno, co se děje venku, začíná u každého jednoho z nás. Uvnitř každého z nás.
Jak jsem psala minulý měsíc, 9 měsíců jsme na něčem pracovali a v říjnu jsme si vybrali svou odměnu. Jaká byla ta vaše? Byli jste schopní ji vidět, přijmout nebo pochopit? A bylo to opravdu to, co jste chtěli a za čím jste šli?
Blíží se konec roku a za chvíli budeme tvořit plány na nový rok. Už víte, jaké budou?
Číslo 11 nám dává příležitost náhlédnout na to, jak to mám já ve „světě tam venku“ a jak to mám „ve světě uvnitř sebe“. Je to v rovnováze? Harmonii? Říkám a dělám to, co si opravdu myslím a především jak to cítím? Oba ty „světy“ by měly být v souladu. Tady platí to známé:
Jak nahoře, tak dole. Jak uvnitř, tak venku.
Vše, co vidím kolem sebe v tom „reálném“ světe, je pouze odrazem mého vnitřního světa – mých myšlenek a pocitů. Líbí se mi to, co vidím? Pokud tak úplně ne, je nyní čas přijmout zodpovědnost za to, že jediný, kdo to vytvořil, jsem já. Nemá smysl si nic vyčítat, vinit se či nad svým životem plakat. I to negativní má svůj smysl a přináší nám poučení. Teď vím a mohu se tedy rozhodnout jinak.
Číslo 11 je o upřímnosti a spravedlnosti. Často mám teď pocit, jako by mi spadly růžové brýle a vše, co nestálo na pevných základech nebo již bylo přežité, se rozbilo na tisíc kousků. Je to jako karta Věže v tarotu. Věž spadla, kolem lítají třísky a všude je prach.
Vím jistě, že se svět kolem změnil, jen přes ten prach ještě není nic vidět. Nevidím ani trosky, ani nové obzory. A tak jediné, kam se mohu podívat, je dovnitř. Vím, že budu muset svému novému světu dát nové základy. Stejně jako když se staví dům, musíme mít nejdřív představu, na základě které vytvoříme plán. Až teprve potom můžeme začít stavět. Protože bez představy, co chci, bude velmi těžké dělat plány a bez plánu a dobrých základů, bude můj nový svět příliš vratký a nestabilní.
A tak využijme těch dlouhých zimních večerů, zachumlejme se do deky a s šálkem horkého čaje se ztišme, abychom slyšeli své srdce, svou duši, ten tenký hlásek uvnitř, který ke každému z nás mluví. Je pořád s námi, jen my mu moc nedáváme prostor. A tak mu tentokrát dejme šanci, poslechněme si příběh, který nám vypráví. Představujme si, sněme a přejme si. A buďme k sobě upřímní. Až se ten prach kolem usadí a my budeme schopní zase vidět, budeme vědět, jaký ten náš svět má být. A až přijde ten správný čas, začneme tvořit plány. Zase pěkně krok za krokem.
Krásnou první adventní neděli!
