Znáte ten pocit, kdy prostě víte, že teď je všechno přesně tak, jak má být? Že nezáleží na tom, co bylo včera, ani na tom co bude zítra… Je to jen tenhle jeden jediný okamžik, kdy je všechno perfektní.

Ráno jsem se vzbudila s oteklýma očima a obrovskou rýmu. Pracovní doba byla nekonečná a v 17:30 naplánované cvičení, které většinou nedávám, ani když jsem zdravá. S velkým přemáháním jsem to všechno přežila a kupodivu mi bylo i líp. Společně s kamarádkou Klárou jsme zvládly ještě nákup v Albertu, popřály si hezký víkend a vyrazily domů.

Sluníčko svítilo, v rádiu hrály samý dobrý písničky a mně došlo, že všechno je prostě skvělý tak, jak to právě je…. Když jsem si pak doma sedla na balkon se skleničkou vína, uvědomila jsem si, že jsem vděčná za to, jak to ve svém životě mám…. za ten nádherný byt, ve kterém teď bydlím, za moje dvě úžasné děti, skvělý lidi kolem sebe,…. Zdánlivě to zní obyčejně, ale znamená to hrozně moc… Neměnila bych jedinou věc.

A podle mě je právě tohle štěstí. Ten pocit totiž není závislý na nikom jiném než na mně.

Už nečekám, že budu šťastná, až budu ležet pod palmou na pláži v Karibiku s koktejlem v ruce, koupím si nové auto nebo mě pozve na večeři pan Božský… tohle všechno bude určitě fajn… jenže já chci zažít ten pocit štěstí častěji.

Až jednou přijde nějaký těžký den, a on určitě přijde, budu vědět, že je to právě proto, abych si pak o to víc užila všechny ty dobré.
Protože bez toho, že jsme jednou dole, nemůžeme být potom nahoře. A to mě na životě baví nejvíc… není to nuda 🙂